Saturday, May 25, 2013

Kde tak pořád trajdám

Tak hlavně teda trajdám s Dominikem v kočárku po okolí, po hřištích, pro Mikyho do školky, občas do knihovny pro nějakou kvalitní četbu. Ale i : my holky, co spolu chodíme, se snažíme založit (snad) tradici pravidelného setkávání, což s sebou přináší poznávání různých zařízení restauračního typu. Setkáváme se většinou v pátek, a to už bývám hodně unavená a často si říkám, jak bych se ze všeho nejradši natáhla na gauč k sledování Vyprávěj a blaženě tam usnula. Ale pak jdu a jsem tomu strašně ráda, protože moje kamarádky jsou úžasně inspirující bytosti a setkávání s nimi mě nabíjí a dodává mi sílu. O Maluj i o Maitree už jsem psala, zatím jsme byli ještě taky v Literární kavárně v Týnské, což mě potěšilo, jednu dobu jsem tam chodila dost často, tak bylo pěkné si zavzpomínat. Minulý týden jsme byly na večeři v restauraci Peperoncino a ta taky nebyla špatná, krásně to tam vonělo mořskými plody. Škoda jen, že na vnitroblokovou zahrádku byla moc velká zima. Když už jsem teda u těch podniků,ocitla jsem se ještě v Monoloku, který máme za rohem, na velice rychlém obědě s bývalou kolegyní (běhání za Dominikem included). Zjistily jsme, že jsme se na Vinohrady přestěhovaly zhruba ve stejnou dobu a chodíme s kočárkem po stejných místech, jen jsme se ještě nestretly. Co ještě můžu s klidným svědomím doporučit, je nově otevřená kavárna a bistro Moment (skoro za rohem), místo specializující se na veganskou stravu. Byly jsme tam na obědě s Katkou, když nás byli s davídkem navštívit. Je tam příjemná místnost s koutkem pro děti, ale třeba i čtecí koutek a obrázky spisovatelů na zdi.



Minulý týden jsme korsovali po Krymské, šli jsme se hlavně podívat na vystoupení klauna Bilba. Je to kamarád mého táty, když jsem byla malá,měli jsme od něho doma pejska, krátkosrstého jezevčíka Týnu. Bilbo napsal třeba tuhle knížku, chystáme se na ni.

Rozjeď to, Nicolasi! A Nicolas spustil: "Skákal pes, přes oves".
. Představení se uskutečnilo v rámci pouličního festivalu Korso Krymská, ten se asi zase konal v rámci tzv. Restaurant Day, kdy si kdokoliv může "otevřít restauraci" (pop-up restaurant) a nabízet jídlo třeba na ulici a třeba právě v rámci nějakého festivalu. Obdivovala jsem všechny ty krásné dobroty od tolika šikovných lidí.



My jsme se při té příležitosti zastavili v Café Sladkovský, a to je právě místo, kam bych mohla naši dívčí partu pouvat příště. Nějaký ten genius loci by se tam snad našel a mají prý i tapas a na ty já má zálusk.




Nechodíme však jenom po hospodách, jak by se mohlo zdát. S holkama taky rády organizujeme výlety pro naše děti. Pro velký podzimní úspěch jsme museli zopakovat trasu Satalice-Vinoř. Tentokrát jsme doťapkali až do Ctěnic. Na zámku tam jsou sice asi moc hezké výstavy pro děti, ale na ty už jsme neměli sílu. Nevyšel nám ani piknik v zámecké zahradě, protože začalo pršet, ale to vůbec nevadilo, protože,jak všichni dobře víme, i cesta může být cíl!

No comments: