Monday, July 23, 2012

London Twelve

Už jsem strašně dlouho nebyla na žádné výstavě (asi mě trošku odrazuje přemíra vizuálního na Internetu), ale když jsem teď měla jenom Dominika, zatoužila jsem se zase v klidu projít galerií a nechat na sebe působit obrazy.
V Domě U Kamenného zvonu probíhá výstava současného britského umění London Twelve, to mě zaujalo, takže tam jsme se vydali.
Měla jsem pocit, že vše je hodně ovlivněno "primitivním uměním", založeno na kolážích a "asemblážích", některé věci mi přišly na můj vkus až příliš dekorativní
např. toto dílo od Fiony Rae, "Kick me to the future so I can be reloaded"



Líbil se mi ale už obraz "Double Pop Red" od Gavina Turka

Nějakým způsobem mě pak oslovilo několik děl v prvním patře, např. tento chladný až děsivý ledovec od Marcuse Harveye (co se za ním asi skrývá?).



Nechala jsem se vtáhnout tohle "dírou" od Olivera Marsdena




Ještě na ukázku:

Jonathan Baldock: Reclining Figure



Heywood and Condie:Shimmer



pro mě obrovská chobotnice vyvržená na břehu moře, snažící se mě přilákat do svých chapadel.

Dost rozmanité, zajímavé....Musím zase začít chodit na výstavy.

Sunday, July 22, 2012

Sami doma

Minulý týden byl Mikuláš vyslán na prázdniny k babičce, já jsem byla s Dominikem objednaná ještě na dvě prohlídky u lékaře, takže jsme spolu zústali v Praze. Bylo to příjemné být jenom na chvílí opět mother of one (přijde mi, že s Dominikem jsem nějak uvolněnější a klidnější než jsem bývala s Mikulášem).
Strávili jsme pěkné odpoledne u kamarádky na zahradě, společně s Ondrou jsme zašli na sklenku vína do altánku v Grébovce,


zatoužili jsme i po pěkném nedělním výletu, ten nám ale zkazil déšť, tak jsme si aspoň v Jílovém dali na náměstí oběd, dál už jsme se nedostali.





Saturday, July 14, 2012

Milá návštěva, day 3

Už se nedělo nic výjimečného, znaveni centrem Prahy rozhodli jsme se zůstat v naší čtvrti (in da hood:-)) a ukázat kamarádům naše oblíbená místa.
Začali jsme na farmářských trzích, kvůli státním svátkům notně osekaných. Koupili jsme si oříšky, maliny, meruňky, borůvky a pak jsme si s kávou sedli na lavičku a pozorovali jsme.
Další zastávka: hřiště v Riegrových sadech, taky poloprázdné. Nikdy předtím jsem si nevšimla, že tam mají pro děti sprchy/hadice/ vodotrysk (říkejme tomu, jak chceme) na osvěžení. Tentokrát to fakt bodlo.
Pěkně se sedělo i v přilehlé zahradní reatauraci. Pár jedinců tam na velkém plátně sledovalo přímý přenos z Wimbledonu.


Po nákupu v Albertu (hihi) jsme se stavili na našem oblíbeném hřišti u Vinohradské vodárny, kde jsou atrakce pro malé i větší děti. I Dominik se mohl zhoupnout na houpajdě.

Doma jsme připravily večeři, kterou ráda dělávám, když máme návštěvu (Petra se na "recept" ptá každé léto, tak taky proto) - torilly s kuřecím masem. To se jenom koupí tortilly, kuřecí maso se nakrájí na kostičky a rychle osmahne na oleji s jakýmkoliv kořením (tentokrát jsem měla jakýsi fajita mix), na miskách se podávají nakrájená rajčata, salát, nastrouhaný parmezán a zakysaná smetana a každý už si mixuje sám. taková interaktivní večeře prostě.-)
Večer už jsme sice byly uzívané a utahané, ale hrdinsky jsme to do té půl druhé dotáhly.
Ráno jsme Petru a Dádu vyprovodili na autobus (Miky: "Tak a teď je nám smutno, když ta návštěva už odjela".) a po obědě jsme všichni tři usnuli jako když nás do vody hodí.
Jen mě děsí, jak to všechno letí. Člověk se těší celý rok a pak frnk! a je to pryč.

Friday, July 13, 2012

Milá návštěva, day 2

V těch hrozných vedrech se nám bohužel podařilo "vyprdelit se" zrovna kolem poledne, takže když jsme po chvíli dorazili tramvají na Národní, měli jsme tak akorát náladu doplazit se do Paneríe na nějaké to občerstvení. Myslela jsem, že už se nezvednu a nejradši bych zbytek dne strávila tam. Ale plány byly jiné - Muzeum Lega!
U vchodu jsem sice trošku váhala, jestli tam mám za ty peníze Mikyho tahat (Lego vůbec nestaví, máme zatím jen nějaké Duplo, a to bere celkem vlažně), ale pak jsem zacálovala vstupné a nelitovala jsem.
Muzeum je opravdu pěkné a Mikymu se tam líbilo, protože co? Mají tam vlaky, děti si je můžou samy pomocí vypínačů ovládat.
Ale je tam k vidění i spousta jiných věcí, např.:



nebo



a taky



Mně se nejvíc líbily modely známých staveb:







Na konci prohlídky jsou ještě dvě herny, kde si děti můžou stavět. Je tam ale taky obchod, myslely jsme si naivně, že se mu vyhneme, ale nešlo to. Miky naštěstí nevymrčoval. No ale hračkové faráře tam nemaj, a to je podle mě velký nedostatek. S tím se musí něco udělat.

Venku se mezitím předbouřkově zatáhlo, ale my jsme se nebáli a vydali jsme se



ještě na hřiště na Žofín.



Domů jsme se zase sotva doplazili, Miky usnul, sotva se položil na postel.

Wednesday, July 11, 2012

Milá návštěva, day 1

Nebo spíš day 1 a půl, protože dorazila už v úterý podvečer, ale to se zas tak nic zvláštního neudálo, kromě ubytování, předání darů, uložení do postýlek a povídání si dlouho do noci.
Hlavním cílem letošní návštěvy bylo projít si Zlatou uličku, takže jsme vyrazili na Hrad! I Mikymu se tenhle nápad zamlouval, neb jsme nedávno přečetli (několikrát) knížku Susie and Tom Travel the World(zatím mu překládám do češtiny), o dětech, co si cestou k pražskému pokladu (korunovačním klenotům) projdou všechny nejznámější památky (doplněno krásnými celostránkovými fotografiemi). Dodrkocali jsme se tam narvanou tramvají (probíhal zrovna sokolský slet).
Do Zlaté uličky jsme se dostali - myslím, že když jsem tam byla naposledy, byl v každém domečku obchod se suvenýry. Teď je to tam moc pěkně udělané, každý domek má zařízení podle původního obyvatele (nebo možná podle toho, jaký původní obyvatel mu byl určen), obchod jsem zaregistrovala jen jeden, charitativní.



Část party navštívila ještě Daliborku, mně, protože Dominika všude nosím v nosítku, se nechtělo absolvovat schody navíc.



Další zastávka: muzeum hraček. Nádherné hračky, tak například tenhle super set pro hru na faráře, co říkáte?



My s Petrou bysme tam mohly možná strávit celé odpoledne, děti už ale byly notně uondané a potřebovaly jíst. Koukli jsme ještě na výměnu stráží a pak se vydali do "tak trochu jiné restaurace". Prostě to bylo nejrychlejší, při cestě a tak.
Tahle fotka sice vůbec není povedená, ale atmosféru rychlého stravování vyjadřuje docela pěkně.



Na hřišti na Kampě se kluci houpali a houpali a houpali...



Pak ještě přes Karlův most (zarazilo mě, kolik "umělců" tu nabízí portréty, mám pocit, že tam jiné stánky snad ani nejsou) na tramvaj, malé občerstvení na Míráku a domů. Byl to náročný den a čekaly nás ještě dva takové...

Wednesday, July 4, 2012

Co jsem fotila v červnu



...cestou do Divoké Šárky...

Tuesday, July 3, 2012

Zítra

očekáváme milou návštěvu. Dárky už na ně, na matku a syna, čekají v šuplíku.



Charity Gums, zakoupeny v sobotním vedru na designovém marketu be:šik ve Žlutých lázních.
Tak snad pobaví a potěší.

Sunday, July 1, 2012

První rok školky za námi

Od září nám chlapec trochu vyrostl.



Pán bývá občas i filozofem.



(Otázky typu a maminko, my budeme existovat pořád? jsou na denním pořádku)

Včera šel naposledy do školky na Praze 4. Během roku jsme se přestěhovali na "dvojku", tak od září by měl nastoupit ve školce u nás v ulici. Snažila jsem se toto téma už několikrát nadhodit, ale zatím mu to asi pořádně nedochází. Tady byl spokojený, vyprávěl o spolužácích, učitelky měl rád, měli super zahradu, dokonce se sprchama, kde se děti ve vedrech mohly krásně vyjádřit...To v té nové školce nebude, zase je to ale menší školka, udělaná z bývalého bytu, a to by taky mohlo mít nějaké ty výhody.
Já jsem se s Prahou 4 rozloučila tak, že jsem se stavila v práci u své bývale studentky, ukázat jí Dominika. Takhle teď vypadá:



Prázdniny jsme pak zahájili zmrzkou na Míráku. Tož léto, vítaj!