Friday, April 30, 2010

Portrait Gallery

jsem vytvořila pro své pomaturitní studenty. Bylo to na procvičení He looks...He looks like...He could be...He might be...He looks as if he etc.
Předcházela tomu aktivitka s portréty z knížky Intermediate Instant Lessons II.
Moje aktivita spočívala v tom, že každý student dostal čtyři kartičky a na každou popisoval jeden portrét. Neměli popisovat "fyzický zjev", ale spíš uvažovat, kdo ten člověk na obrázku vlastně může být, kolik mu je, jaký vede život, jaká je jeho profese. Pak si kartičky vyměnili, přečetli a přiřadili (a nalepili) ke správným portrétum.
Tady je naše galerie:



Zleva: portrét africké ženy, Marca Chagalla, Andyho Warhola a Caravaggia.

Tu je detail:



This man looks about 23.He has very nice face and he has nice hair. He looks like a demonstrant. He looks like a German young man.

This man looks very funny, because he is only blue and black. It´s like from comics or cartoon serial. It´s great idea.

He looks like a musician. He looks about 20 to 30 years. He looks like a polite man.


Na to, že dneska dorazili jen tři(!), tak se to fakt povedlo. Měla jsem z nich radost.
Mám nafocený i jiný výtvory, ale dám to sem asi až budu na konci školního roku bilancovat.

No ale Miky měl dnes střídavě teploty, tak jsme k večeru vyrazili na pohotovost a ano, jsou to ty uši. Tentokrát teda jenom jedno a to i samo prasklo, takže ho paní doktorka jen vyčistila. Miky má antibiotika. Hlavně, že už mu teď bude dobře. Vraceli jsme se z pohotovosti až kolem půl deváté, tak si mohl aspoň užít trošku těch "big city lights", když už nic jinýho.

Thursday, April 29, 2010

Oslava

Oslava byla pěkná, na zahradě staršího domu. Ideální bydlení, jak jsem to tak pozorovala. My s Mikym jsme malému oslavenci přinesli již osvědčené Songs for Children. Tak snad se mu bude líbit.
Tady je pár momentek z narozeninového odpoledne:








Zneuznaný umělec:




Jedna z Mikyho nejoblíbenějších činností: běh z kopce:

V pozadí Brichta´s ex-wife sleduje, jestli běhá správně a po povolených stezkách.

Dort byl tak dobrý, že jsem si kvůli němu musela koupit poslední číslo Apetitu (byl tam recept). Takže už taky jedu v gastro pornu. Co bude dál?
No jo, ale cestou z oslavy Miky odpadával,celou noc strávil u nás v posteli, dneska přes den byl prý taky malátný. Před usnutím jsem mu naměřila 38. Zatím klidně spí. Jestli to zase bude to ucho, tak už fakt nevím.


Tuesday, April 27, 2010

Next in a row

Jsme zítra pozvaní na narozeninovou party malého Samuela, tak dělám (jako vždycky, když jsme někam pozvaní) banana bread . Je to nejjednodušší.
Miky dal dneska luxusních tři a půl hodiny odpoledního spánku. Spal skoro do půl pátý, to se asi ještě nikdy nestalo. Ale i tak jsme toho stihli hodně. Vyzvedli jsme na hřišti od Dity další zásilku dětských hadrů. Miky se krásně klouzal na klouzačce (už ani nepotřebuje mou asistenci), houpal na houpačce a samozřejmě párkrát otevřel a zavřel branku. Domů jsme to vzali přes Brumlovku, koukli jsme na vrata do garáže, vodotrysk a akvárium. Den jsme zakončili nákupem v Normě. Pohoda jazz.

Nemizíme beze stopy. Necháváme za sebou vlnu, která se nikdy úplně nezarovná, trhlinu v čase, kterou tak pracně a s námahou svým životem vytváříme.
Lars Saabye Christensen: Poloviční bratr

Sunday, April 25, 2010

Vicky Cristina Barcelona

Pustila jsem si tenhle zatím poslední film Woodyho Allena včera v noci. Woody nezklamal, jsem moc ráda. Oči přilepené na obrazovce celou dobu. Pro mě vzrušující film (a myslím, že ne jenom kvůli Javieru Bardemovi.- i když teda: wow!)



No a když jsme dneska vylezli nahoru na Petřín, sedli jsme si v jedné takové pěkné, obyčejné zahradní restauraci. Obyčejné stolky, obyčejné pivo, obyčejná kofola, obyčejná polívka. A mně to tam na chvíli připomělo (zřejmě pod vlivem filmu) nějaké místo v Barceloně ze španělského tripu 2000. Asi i ta hučící Praha pod námi mi to připoměla. Tak takhle jsem dneska viděla Prahu barcelonskýma očima od sochy Panny Marie z Exilu.

Saturday, April 24, 2010

Lost in the Supermarket

V pátek jsem s děckama v pomaturitku dělala Lost in the Supermarket od the Clash. Nádherná věc, znovu jsem si ji pro sebe objevila. Jestli jsem ji objevila i pro studenty, těžko říct. Udělala jsem jim k tomu i pěkný worksheet o životě Joe Strummera (s duc duc fotečkou). Tu je ta piesnička:



Strummer/Jones)

CHORUS
I'm all lost in the supermarket
I can no longer shop happily
I came in here for the special offer
A guaranteed personality

I wasn't born so much as I fell out
Nobody seemed to notice me
We had a hedge back home in the suburbs
Over which I never could see

I heard the people who lived on the ceiling
Scream and fight most scarily
Hearing that noise was my first ever feeling
That's how it's been all around me

CHORUS

I'm all tuned in I see all the programmes
I save coupons from packets of tea
I've got my giants hit discotheque album
I empty a bottle I feel a bit free

Kids in the halls and the pipes in the walls
Making noises for company
Long distance callers make long distance calls
And the silence makes me lonely

CHORUS

It's not here, it disappeared.

CHORUS Repeats...


Já jsem dnes byla spíš lost in shopping malls. Ondra už je zpátky doma, tak aby se s Mikym pořádně užili, vyrazili si na výlet do Vlašimi. Já jsem si myslela, že si třeba koupím něco na sebe. Potřebuju bundu, boty, v podstatě všechno. Zkusila jsem Chodov i Palladium (sodoma gomora). Obchody plné naprosto nesmyslnejch hadrů. Nuda nuda šeď šeď...Asi už budu kupovat jen na Internetu, jinak nevím.

Monday, April 19, 2010

Měla jsem dneska s naším dnem úplně jiné plány, nakonec jsme skončili v ZOO. Dopoledne totiž volala žena z české ambasády v Paříží, že je třeba poslat Ondrovi přes Western Union peníze na autobus. Takže jsem po to zařizování chtěla Mikovi udělat radost tím, že půjdeme na zvířátka. V ZOO strašně moc lidí (bylo mi z toho ouzko), Miky byl nevyspalý, takže jsme museli řešit asi tři hysterické záchvaty. No nic...Koupila jsem permici na celej rok, tak příště to snad bude lepší.

Sunday, April 18, 2010

Stále bez Ondry a nevypadá to moc nadějně, že by se zítra už mělo lítat. Začíná mě to vyčerpávat.
Ráno jsme byli v kostele (opět po dlouhé době). Miky to zvládnul dobře. Ten kněz je ale tragickej. Je to mše pro děti, takže dobrý, nemusím si dělat starosti, že by třeba Miky někoho vyrušoval, ale on tam prostě plácá - ani ne nesmysly, on spíš vaří z vody. Každá věta jakoby o něčem jiným. Dneska uzavřel kázání tím, že řekl, že už radši toho nechá, že by vybočil z pravdy. No tak to mě dostal. Trochu ho i podezřívám, že tam chodí mírně ovíněn. Možná se časem ohlédnu po něčem jiným. Ale pěkný obrázek se mi naskytl - matka s malým synem po přijímání - tak hezky spolu vypadali, že mi to tak nějak docvaklo - no jo, my taky tu nejsme odděleně, taky máme nějaký společný úkol.
A ještě to řekl hezky Czendlik, když spolukomentoval pohřeb polského manželského páru: výbuch té islandské sopky vůbec nevnímal apokalypticky, ale jako probuzení k životu, které sebou přineslo i tiché nebe nad Evropou, aby to celé podtrhlo.
My jsme si udělali procházku po přilehlých hřištích, zakončenou nakládaným Hermelínem na Dobešce. Miky snědl ten chleba.
Tady čeká na autobus zpátky:

Saturday, April 17, 2010

Ráno volal Ondra, že má let přerezervovaný na pondělí večer, ale že zatím nemá kde bydlet. Tak jsem z toho byla mírně nervózní, bylo mi ho líto, ale odpoledne naštěstí volal, že bydlí v tom samém hotelu jako při konferenci, měli volný nějaký i levný pokoj. S penězi snad do pondělka vystačí (nevzal si kartu, klasika).
Tak místo na letiště jsme s Mikulášem jeli na nádraží Vršovice koukat na vláčky.









Pak jsme to vzali přes ulici do Grébovky a dále na Náměstí Bří Synků na autobus domů. Miky byl úplně uťapkanej. A nebe bylo bez letadel a vlajky na budovách na půl žerdi.

V "polední pauze" jsem sledovala tryznu za oběti polské tragédie, večer Wajdovu Katyň. Obojí na mě dost zapůsobilo.

Friday, April 16, 2010

Breakfast at Paul´s

Ve čtvrtek a v pátek si kupuju snídani U Paula na Andělu. Vždycky si dávám menu - kávu s čokoládovou rolkou a pak ještě do zásoby sýrový twist. Všechno chutná naprosto skvěle. Je tam úžasnej "kuchtík" (obsluha)-mladý slovenský chalan. Je strašně milej, vždycky mi na tváři vykouzlí úsměv:-)
Např. dneska:
-"Dám si to menu s kávou a čokoládovou rolkou".
-"Pravdaže".
A to je ta přidaná hodnota. Konečně to chápu.



Ale jinak zvlášní atmosféra panuje v Evropě. Polsko se připravuje na pohřeb 96 obětí sobotní letecké katasrofy a všude se vznáší popel z vybuchlé sopky Eyjafjallajökull


Ondra is stuck in Paris.

Thursday, April 15, 2010

Brand new shoes



Přeju hodně šťastných kilometrů, Mikulko!

(Boty od Essi, Mikyho třetí pár, vždy velká spokojenost.)

Wednesday, April 14, 2010

Sami

Ondra nám odjel na konferenci do Paríža, tak jsme tu sami. Dobré na tom je to, že mu můžeme jít v sobotu naproti na letiště a Miky bude koukat na letadýlka. Dneska na Buďárně strávil hodnou chvíli pozorováním "průhlednýho" výtahu, to je jeho. Teď tu poslouchám Grahama a doufám, že se mi podaří jít brzo spát.

Sunday, April 11, 2010

200dm3 dechu

se jmenuje výstava plastových hraček Libuše Niklové v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu. Dívat se na ty hračky bylo jako vrátit se domů. Vidět něco, co člověk důvěrně zná, jen na to tak trochu na chvíli zapomněl. Postupně jsem si vybavovala, kde jsem ty všechny hračky vlastně viděla. Docela dost jsme jich měli doma. Instalace moc pěkná, hračky byly vystavené na nafukovacích průhledných kostkách nebo míčích. Jedna část připomínala vodopád a řeku. Uprostřed vodopádu byl v kostce schovaný nafouklý buvol. V patře jsme si přečetli, kdy vlastně byly vynalezeny nejznámější světové hračky.
Mikulášovi se líbilo, jak do jedné kostky promítali harmonikovou kočičku a harmonikového pejska. Zaskákal si na buvolovi a samozřejmě se nádherně proběhl.









Součástí výstavy je i výstava Petra Nikla Dialog s maminkou, tam se taky ještě chceme podívat.

Oběd jsme si dali v kavárně Tobruk. Kavárna pěkná, vzdušná, jídlo dobré, lehké. Miky to celé prospal a my jsme si pěkně poseděli a koukali, jak venku prší. A když nepršelo, pršely kropicí vozí, co čistily ulice po dlouhé zimě.
Posledním bodem programu byla krátká návštěva u Hniličků, kde se nás sešlo pár kamarádů. Háňa je těhotná, miminko čekají v září. Když jsme u nich byli loni touhle dobou, už jim odkvetly magnolie a zahrada vypadala jak zasněžená. Letos magnolie ještě nezačaly kvést. To ta kosa. Miky se tam zamiloval do traktůrku s farmářem, který sám jezdí a vyhrává rozličné melodie.Tak ho teď máme doma. Zdrželi jsme se jen chvíli, museli jsme jít na nádraží naproti mámě, přijela hlídat Mikyho -zítra celý den učím spešl kurz pro ČEZ.
Takže zase přijdeme o Montessori, no od příště už snad začneme chodit pravidelně.

Saturday, April 10, 2010

Feeling for Poland

Taková hrozná tragédie. Upřímnou soustrast celému Polsku.

Friday, April 9, 2010

Busy day

Nálada dnešního dne byla udána ranní návštěvou na alergologii. Zapomněla jsem s sebou vzít to doporučení od Mikova doktora, takže alergolog ani nepozdravil, jenom vyčetl. Sestřičky taky nic moc. Pak jsem tam cosi koktala, jestli by nemohl vyšetřit i mě, ráno mám opuchlé oči, ale bez doporučení nelze. Návštěvu jsem pak v suterénním bufetu nad kávou a dortíkem těžce rozdýchávala. To, že Ondra bude dnešní večer zase někde v tahu, mi na optimismu nepřidalo.
No ale za celý den jsme pak s Mikym stihli spoustu věcí:
-Miky objevil krásy poštovní schránky na rohu ulice
-hodinu jsme byli v herně na Chodově, Miky ji projezdil v Barbie autíčku
-pak se uťapal chozením po obchoďáku a usnul
-já jsem si v sekáči kousek od Václaváku koupila červenou puntíkatou sukni
-v Glosse jsem vyzvedla podklady na pondělní intenzivní kurz
-až do večera jsme pak byli na dětském hřišti u Hlavního nádraží. Docela už jsem ke konci klepala kosu. Miky ne, byl neustále v pohybu.Líbí se mi, jak on se prostě neumí nudit, vždycky si najde nějakou zábavu.
Takže jsem teď docela unavená a asi půjdu dneska-zcela výjimečně-brzo spat.

Thursday, April 8, 2010

Plastic Beach

se jmenuje nové album Gorillaz. A já jsem si ho dneska koupila! Právě jsem si ho celé poslechla a je to majstrštyk! Je to jak vlna! Damon je génius, vizionář!
Přemýšlela jsem, jakou bych sem dala písničku, ale nechtěla jsem žádnout vyjmout a osamostatnit. Plastic Beach je celek. Tak jsem nakonec vybrala video z nahrávání alba. Líbí se mi ta tvůrčí atmosféra, pak taky (hlavně) Damonova zaujatost pro věc

Monday, April 5, 2010

Velikonoce

Velkopáteční obřad jsem vynechala. Byli jsme s Mikym po cestě vlakem oba trochu unavení, tak jsme šli jen s motorkou kolem rybníka, kam Miky zase naházel pár kamenů. Pak ještě ke Staníčkům na slepičky.
Měli jsme taky pozvání do mlejna na králíčky, tak jsme na Bílou sobotu vyrazili.
Cestu do mlejna jsem měla několikrát v hlavě, když jsem četla něco od sester Bronteových.





Malý běžec:



Musím koupit ty galoše konečně.



Králíčci byli roztomilí, ale stejně zvítězilo zavírání a otvírání dveří králíkárny.



Ještě pár snímků ze mlejna:









Opět sestry Bronteovy aneb cesta zpátky.




Večer jsem jela s tátou a bráchou na vigílie do Úsobí. Vezl nás Miloš Doležal. Mikuláš zůstal s tatínkem a babičkou. Úžasný, hluboký, inspirativní a podněcující obřad, opravdu jsem si ho prožila. Když jsme vyšli z kostela, bylo jasné nebe plné hvězd. Svezli jsme se s Arnotovýma.
V neděli ráno už jsem jela jen s tátou. Jakub měl pěkný kázání (metafora s mlhou). S tátou jsme se smáli, jak se nás snažil vyhecovat do veselosti.
Odpoledne nás stihla pěkná buřina. Zmokla jsem jak já s Mikym na cestě na nádraží, tak i Ondra, který se snažil udělat si cyklo výlet. Po zbytek dne nám byla útočištěm půda a přilehlé pokoje. Miky se tam vždycky hrozně vyřádí. Ale fakt už ty galoše musím koupit, k večeru se udělalo krásně, mohl se Miky ještě proběhnout.
Na Velikonoční pondělí měla babička připravenou úplnou Entropu:





Zajíci v květináčích jsou lokální varianta Easter Egg Hunt.



Miky po úspěšném lovu:



A tady odcházejí s tatínkem vymrskat tetu Janu (škoda, že Mikymu roste ten strom z hlavy). Miky si donesl krásnou výslužku. Oplatím to Janě na klucích.

Thursday, April 1, 2010

Zelený čtvrtek

V pomaturitním studiu dnes i zítra prázdniny, čtvrtky je s Mikuláškem Ondra, tak jsem měla takový "den pro sebe". Až na tu odpolední hodinu v ČSOB.
Kolem desáté jsem vyrazila a jela tramvají podél řeky do knihovny. Půjčila jsem si další knížku od Larse Christensena, Poloviční bratr.Procházkou přes Staromák jsem dorazila na Příkopy. V HM jsem Mikymu koupila jednoduché černé tričko, to aby ho nepokakal velikonoční beránek (elagantní výmluva pro nakupování). K tomu nějaké cool khaki gatě nebo kraťasy a bude z něho úplný švihák lázeňský.
Pak výplaty a přípravy v Glosse. Naštěstí jsem to zvládla rychle, a tak jsem měla dost času, abych v kavárně víceméně dorazila ty Beatles. Cestou z odpolední hodiny jsem už měla v tramvaji otevřeného Polovičního bratra. Zítra vyrážíme do Lípy,hurá!

Jednou jsem směl jít na procházku. Náš zubožený zástup se šoural podél polí k jezeru Sogn. Dva ošetřovatelé šli s námi, jeden před hordou, druhý za ní. Léto bylo v poslední fázi. Skleslost. Únava. Musel být srpen. Nemohl jsem utáhnout nohy. Vlekli jsme se po cestě. Vtom jsem je uviděl. Přicházeli proti nám. Čtyři kluci s rybářskými pruty přes rameno, na sobě neúměrně veliká saka. Zpomalili, a když jsme je míjeli, mlčeli. Otočil jsem se. Šeptali si a ohlíželi se za námi.
Toho večera jsem nemohl usnout.
Zvedl se vítr, proháněl se za okny.
Stíny na stěnách. Procesí.
Někde blízko hrál někdo na pilu.
(Lars Saabye Christensen: Beatles)

(Někde na začátku knihy popisuje autor stejný výjev, tentokrát z pohledu malého Kima, jednoho z těch kluků s rybářskými pruty.)