Újezdec v obrazech

Moc jsme se na sebe letos těšily. A vyšlo to. Vše jak vždycky. Soulmates.
K Petře do Újezdca moc ráda jezdím. Jet ke kemarádce na prázdniny a cítit se, jakoby mi bylo šestnáct. Petry mamka se vždycky ptá: "Tak co, ještě se vám nezadřely panty z toho mluvení?"

První den jsme dělali věci, co baví nás.
Vyprovázeli jsme vlaky.
Házeli kamínky do vody.



Krmili králíčky.




Večer jsme vyžahly flašku vína. To se pak někdy druhý den ráno vyplatí dát dětem do ruky dálkový ovladač a na stůl pytel křupek.



Nesměl chybět výlet motoráčkem, a tak jsme jeli do Luhačovic. Nejdřív jsme se posilnili u pramene sv. Josefa.




Pak jsme se ještě více posilnili tady:



Jídlo bylo výborné, jen jsme na něho museli trochu dýl čekat. Ještě že tam měli ty houpačky, Miky s Dádou se dostali do jiného časoprostoru. Dáda se choval jako pravý gentleman -pomáhal Mikymu na houpačku i z houpačky. Je to moc milý kluk.



Pramen doktora Šťastného Miky prospal. Pili jsme z něho takhle stylově.




Cože? Na kolonádě hrajou? Tak to tam musíme běžet!












Třetí den. Nestačilo, že mě předchozí dny Petra vykrmovala carrot cakem, musela ještě provokovat s cheesecakem. Tuhle fotku jsem si udělala do série. Existuje ještě podobná, čtyři roky stará, kde mi peče narozeninový dort s Dádou, když jsem je byla navštívit v Jordánsku.



Bylo děsné vedro. "U Štěpána" se však dalo přežít. Hospoda s obrovskou travnatou plochou, prolízačkama a trampolínou a jako bonus, světe, drž se - výhled na projíždějící vlaky.
K zapůjčení jsou i rozličné hračky. Miky s Petrou krásně spolupracoval na vkládání tvarů. Se mnou tuhle aktivitku odmítá. Asi ho pošlu do Jordánska na převýchovu.



Na trampolíně byl Miky vůbec poprvé a dostal se do tranzu. Neskákal, ale běhal kolem dokola a vykřikoval svoji mantru mamíjatatíjababíjadědapípavít.



Když jsme pak večer uložily děti, jely jsme se ješte do Uherského Brodu vyvětrat do Tesca a pak dlouho do noci řešily různé záležitosti. Řešíme je ještě teď po esemeskách. Však Petry tatínek nadarmo neříká: "Vy kdybste spolu byly deset let ve vězení, tak si stejně ten den, co vás propustí, u brány řeknete - a odpoledne se stav, dopovím ti to."

Závěrečné foto není ze žádného zámku, ale z prachobyčejné brněnské nádražky, kde jsme si čekání na přípoj ukrátili tu kávou, tu džusem.



P.S. Přivezla jsem si z výletu pár pěkných hadříků na sebe. Petřina sestra otevřela totiž v Újezdci pobočku svého second handu. Tak jestli něco sháníte, a to hlavně pro děti (ale nejenom pro ně), nakupujte u vikíska.