Mikuláš zdárně roste dál. Poslední dny sleduju hlavně jestli se mu podaří pohnout se z místa a získat tak hračku, po které se natahuje. Nechci ho ale stresovat, všechno má svůj čas.


Jak mi jednou napsala kamarádka Míša, cítí se občas na rodičovské jako jogín, a tak je to i se mnou. Než se dítě narodí, člověk si jen těžko představuje, jaké to vůbec bude a pak - zpočátku je to boj a snaží si urvat každou volnou chvilku, aby si třeba jen přečetl denní tisk, ale potom - naladí se s dítětem na stejnou vlnu a ono to pak všechno tak nějak plyne...



Možná ale kdybych tyhle řádky měla psát poté, co mě Mikuláš pořádně poškrábal a vytahal za pačesy, protože jsem se snažila odmítnout mu neustálý přísun k mléku, vypadaly by trochu jinak.

Zdá se, že můj milovaný šátek už je Mikymu jaksi pomenší. V pátek jsme si byli na poště pro balíček s novým nosítkem. http://babynositka.cz/ Mam model ANDREW, i když ty japonské vzorečky nejsou vůbec špatné. Teď ho testujeme, ale myslím, že už je rozhodnuto, těžko by se mi s Andrewem loučilo.

A už by mohlo být jaro...